26.9.2015

26. září 2015 v 9:25 | Fancy
Ahoj
už docela dlouho přemýšlím o čem tenhle článek bude...
O škole? O radosti co mě potkala? O depresi která na mě padá z nového školního roku a o tom jak jsem bezmocná pomoct mým kamarádům?
Ne, měl by být o modelech.
Tak tedy...
Za poslední měsíc jsem po asi 7 letech a 5 letech v této komunitě (ano skutečně, je to 5 let co jsem se propadla do Zěmě Nezemě zvaná Sběratelská blogosféra a komunita) došla k zjištění, že ji vlastně nepotřebuji.
Neberte si to zle. Vždycky jsem měla pocit, že bych bez modelů a lidí okolo nich ztratila smysl života. První velký zlom přišel na konci roku 2013 kdy jsem definitivně sekla s mým druhým webem a prvním blogem o modelech. Tenhle web mi vydržel přes 3 roky a pomohl mi překonat nejtěžší období kdy jsem neměla snad nikoho krom modelů.
V té době jsem tam totiž psala vše co se stalo i v mém reálném životě. Jak by někdo řekl - vylévala jsem si tam srdíčko.
Bylo mi jedno kdo si to přečte, doufala jsem v útěchu.
Tahle etapa byla stěžejní. Stala jsem se doslova závyslá na modelech a komunitě. Pamatuji se, jak jsem brečela vždycky když jsem měla s někým neschody a bála se, že mě ostatní v komunitě nebudou brát.
Pak se, ale něco zlomil a z extroverta se stal introvert co se ve třídě snažil co nejméně dávat najevo svou přítomnost. Live show a celkově přátelé z komunity se staly jedinými před kterými jsem dokázala být opravdu taková jaká ve skutečnosti jsem.
Nevěřila jsem tomu až do doby kdy jsem přešla na novou školu a zase se s nikým nedokázala bavit. Nechala si líbit narážky ostatních a i když byli většinou myšleny jen jako sranda nad kterou by se asi normální člověk pousmál, já to prostě nedokázala.
Měl to být nový začátek, ale bylo to možná ještě horší.
Byla jsem starší a vlastně i celkově ve třídě druhá nejstarší (první byl kluk co k nám přešel z učňáku, už s námi není) a tak jsem se možná i líp dokázala vyrovnat s tím, že nikdy do tohoto kolektivu nezapadnu.
Jediný kamarád se nakonec tak nějak obrátil taky proti mě a modely byli zase to jediné co mě drželo. Čím horší bylo období tím víc jsem jich kupovala, tím víc vyráběla a s koníčku se stal hon na každý model co byl k mání. Mnohdy jsem je upřednostnila i před důležitějšími věcmi.
Na konci školního roku se to tak nějak vyrovnala. Našla jsem si vě třídě lidi ke kterým jsem mohla kdykoliv přijít a nikdy mě neposlali do háje.
Taky jsem si s Anežkou splnila sen a vlastně zase i díky této komunitě (jinak bych Anež asi nikdy nepoznala) se podívala na nejúžasnější akci Rock For People 2015, kde vystupovali moje dvě nejoblíběnější skupiny Hollywood Undead a Three Days Grace.
Hudba pro mě v životě znamená opravdu hodně. I teď poslouchám a miluju to!
Kvůli 6 neklasifikováno co jsem na konci roku měla jsem poslední den prázdnin (a vlastně i z vlastního popudu) navštívila pedagogicko psych. poradnu.
Hodně mi to pomohlo. Na začátku jsem si to nedokázala přiznat, ale byl to důležitý krok v mém životě.
Zatím jsem, ale nenašla odvahu jít tam znovu, uvidíme...
Vlastně díky blbé náhodě jsem poznala i mého přítele (jsem tak š'tastná když to slovo píšu) a popravdě jsem si do září tohoto roku říkala (po jednom hodně dlouhém vztahu kdy jsem byla tak nějak celou dobu nešťastná a nedokázala to ukončit), že mi je nejlíp samotné, že se nechci vázat s někým mluvit... Jenže pak přišel on, pro mě nejdokonalejší a já svá tvrzení absolutně zbourala. Sice bude asi hodně dlouho trvat, než se rozmluvím a budu otevřená jako dřív, ale věřím, že to zvládnem.
Celý tenhle článek píšu, ale kvůli jedné jediné věci. Za zaří jsem si nekoupila žádný nový model a ani nemám potřebu si nějaký kupovat.
Mám pocit, že jsem se konečně po těch letech dokázala odpoutat od něčeho co mě poslední dobou víc, než pomáhalo stahovalo ke dnu a překračovalo tak nějak všechny meze.
Konečně jsem dokázala přijmout slova mé kamarádky a pochopit jejich význam. Modely už nepotřebuji a jsem šťastnější.
Protože jsem si vybrala jako ročníkovou práci na fotografování právě focení zvířecích miniatur (modelů) tak s modely po celý druhák stejně budu muset pracovat, ale pokusím se pokud možno hodně omezit nové modely a celkově mojí sbírku udržet v číslech, ve kterých se teď pohybuje.
Za ten rok co budu tu ročníkovku dělat bych chtěla dodělat kompletní evidenci a proto je tento článek nejspíš posledním "textovým" a deníčkovým jaký píšu.
Měla jsem pocit, že vám dlužím vysvětlení, tak tady ho máte. Za hodinu a půl se sluchátky na plné pecky jsem sepsala to co považuji za nejdůležitější a aby to bylo kompletní rozloučím se hudbou co mě provází již těch několik let.

2008
Začínala jsem s komunitou, oběvila kouzlo internetu a dostala první mp3 přehrávač.
Tu písničku jsem tenkrát uměla nazpaměť, teď ji absolutně nesnáším.


2009
Poznala jsem Cassie, dívka o rok starší než já co mě strhla na temnou stranu, nejen v hudbě.
Metal se stal hudbou co mě provází vlastně tak trošku i doteď, ale v jiné podobě.

2010
Stala jsem se vegetarinánem, což nikdo nedokázal pochopit, v tu dobu totiž nikdo z okolí kdo by se dopouštěl stejného hříchu nebyl. Začla jsem poslouchat české skupiny a byla na svém prvním koncertu z Cassie
Mimochodem tu písničku mám v mobilu doteď a myslím, že až právě teď chápu její pravý smysl.
P.S. Poprvé jsem se opila! :D


2011
První live show a můj drsnej emo rok :D.
Byla jsem drsná asi jako hladká mouka, ale nevadí :D.
Tady si dovolím dát i fotku...
Kdo by poznal Pompinku? :P
2012
Poprvé jsem byla s Anežkou, vlastně jsme obě byly myslím 5 nocí u Storalee.
Přestala jsem být drsný emo a začla poslouchat něco trošku normálního.
Tuhle písničku si ráda pustím do teď.
Taky jsem myslím objevila hollywoody, ale ty budou o pár řádků níž.

2013
V té době jsme se začli hodně ovlivňovat právě s Anež. Byl to fajn rok. Škola mi byla šumák, tak nějak jsem na všechno kašlala. Šla jsem do prváku na gymplu.
Byla na koncertu ZakázanÝovoce, který byl dokonce v našem městě.

2014
Zamilovala jsem se do skupiny Hollywood Undead, je to přesně ten styl který mé uši mohou slyšet několik hodin v kuse a pořád chtějí víc.

2015
Hollywood Undead mě neopustili, naopak moje pouto k nim zesílilo, ale začla jsem poslouchat i písničky od jejich bývalého člena Deuce a musím říct, že je mám možná i radši.

Smířila jsem se s tím, že nikdy nebudu poslouchat jen jeden styl.
Asking Alexandria je jedna ze skupin co můžu pořád do kola.
Three Days Grace jsem poznala hlavně díky Anež, po jejich koncertu nechápu jak jsem je dřív mohla nemilovat.


Tak se mějte krásně a třeba někdy na viděnou. Uvidíme co nám život ještě přinese.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 anezka anezka | 26. září 2015 v 9:56 | Reagovat

Nevím co ti na to mám napsat, prostě jsi vyslovila všechno co cítím už přibližně dva roky a nikdo ze sběratelů mě nechápal.. mám prostě pocit, že každý si musí tohle prozření někdy zažít, aby se od modelů nadobro odpoutal.. :)
Jsem ráda že jsme se poznaly :') i přes to, že jsem kolikrát říkala, že bych nejraději nikdy modely nezačala sbírat, tak jsem ráda, že jsme se my dvě poznaly :) Doufám že se budeme bavit až do dospělosti a né že budeš mít prozření aji ohledně mě:P
Mám tě ráda pompin, nehledě na to jak se změníš:)))*

2 Leník Leník | Web | 26. září 2015 v 10:26 | Reagovat

Nějak nevím, co k tomu napsat..:/
Já si nekupuji často modely, ale spíše se na ně koukám, fotím je apod...:)

Přeji ti hodně úspěchů v životě ;). Určitě nejsem jediná, komu budeš chybět..

3 liška liška | Web | 26. září 2015 v 12:12 | Reagovat

Myslím si, že po pá letech nikdo nesbírá s takovým nadšením jako na začátku. Je popravdě zázrak, když to vůbec vydrží. Ale zcela nechápu jedno věc. Proč se jen neuklidit do  ústraní a čekat, proč je potřeba najednou přetrhat všechna spojení s tímhle světem? Třeba to, že jsi i odešla z těch skupin (nebo z té skupiny), tomu nerozumím. Nový model jsem neměla snad od začátku 2o15, nemám ani potřebuju si je kupovat, ale že bych se musela zbavit všechno starého... Třeba jsem to jenom pochopila špatně.

Jinak ti samozřejmě také přeju hodně zdarů, úspěchů a štěstí do života. Jen všechno dobré, bude to jen a jen už fajn :)

4 Furesta Furesta | Web | 26. září 2015 v 13:43 | Reagovat

Život každého z nás je jak na houpačce. Jéjda, když si vzpomenu na svou pubertu. :-D Teď už mám trochu jiné starosti, ale taky je to občas ode zdi ke zdi - jednou nahoře, jednou dole. Možná jsem divná, nikdy nebudu mít hromadu modelů a nebudu vyrábět jako divá. Pro mě je to spíš taková relaxace. Ale pokud tě to naplňovalo, tak proč ne. Každý krok v životě někam směřuje, jen my občas tápem. Určitě časem najdeš pevnou půdu pod nohama a budeš spokojená sama se sebou. ;-)

5 fancy-ss fancy-ss | 26. září 2015 v 13:58 | Reagovat

[3]: S modely jsem zažívala většinou ty špatné chvíle, nechci si je připomínat.
Modely mám pořád vystavené a asi i budu mít. Jen vím, že pokud bych v těch skupkách zůstala zase bych se vrátila a to nechci.
Je to jako z feťákem co se léčí. Nikdy není úplně zdraví a tak když má možnost sáhnout po droze neodolá. Mám jiné směry a cíle, kterých chci dosáhnout a prostě mi tohle v tom dost brání.
Jsem ráda, že jsi jedna z těch co má blog, protože kdykoliv když budu chtít mohu na něj "tajně" jít a přečíst si vše o tom co je nové v tvém životě.

6 Jeife Jeife | E-mail | Web | 26. září 2015 v 19:35 | Reagovat

vidím to nejen u tebe .. člověk (vy)užije komunitu a v momentě kdy je mu fajn se na to ..... :(
to jsem ráda, že máš zase svou druhou půlku svého já <3
na hudbu se podívám, škoda že končíš .. snad to není poslední konec, věřím ti :)

7 Haník Haník | 28. září 2015 v 17:23 | Reagovat

Tak to mě doopravdy mrzí, ale chápu, že už jsi dospěla k takovému názoru.
Měla jsi to doopravdy náročné, modely ti pomáhaly, což je dobře, ale teď je asi čas říct v realitě (nebo jak to mám napsat :D) a užívat si s přítelem, je dobře, že tě aspoň hudba drží.
Budou mi chybět textové články :/. Co LS? Budeš na ně jezdit?
Měj se krásně a doufám, že aspoň někdy napíšeš, prosím :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama